Borci z naší Aktivní zálohy na 7. ročníku Memoriálu Davida Beneše

Když jsme ráno vstali, snídani si dali…

Takto by mohl začínat den na táboře v Orlických horách, ale nebyl to tábor, bylo to vojenské cvičení, nebyla to snídaně ale večeře a taky to nebylo ráno ale večer a namísto Orlických hor to byl historický Žatec. Kam jsme se v neděli přesunuli z důvodu dorazivšího povolávacího rozkazu k nástupu na pravidelné vojenské cvičení.

                Toto vojenské cvičení bylo v pravdě netradiční ať už náplní anebo počtem povolaných vojáků, kdy se čtyřčlenné družstvo ve složení rtm. Jaroslav K., des. Zdeněk G., des. Marian P. a des. Miroslav M. zúčastnili pěchotního víceboje pořádaného 41.mpr. Pro první dva to již byla druhá účast a pro druhé dva to byla premiéra na vojenské soutěži. 

                Jak již bylo zmíněno, Memoriál Davida Beneše je pěchotní víceboj věnovaný vzpomínce na padlé vojáky – zosobněnými právě Davidem Benešem, který přišel tragicky o život při útoku sebevražedného atentátníka na misi v Afghánistánu společně s dalšími třemi českými vojáky v roce 2014.

                Jak už napovídá název součástí závodu je množství disciplín, ať už se jedná o střelby, přesun, všeobecnou obratnost anebo topografickou přípravu. Zpět ale k průběhu cvičení.

                Na základě zkušeností z minulých ročníků a vlastní prozíravosti jsme se hned v pondělí vydali připravovat na závod. Bylo nutné si zopakovat chemickou přípravu aneb jak se nasoukat do JP v masce a v taktické ústroji. Ujasnit si práci s mapou – protože standardně požívané mapy.cz by nám moc nepomohly. A taky si více osahat RF-13 a RF-1301 – protože bylo nad míru jasné, že součástí víceboje bude i spojovací část. Stejně tak jsme si vyzvedli ze skladu zbraní Phantomy a naše BRENy pro procvičení manipulace se zbraní, rozborky-sborky, což je součást vojenského čehokoli J , a takési sáhnout na lehký kulomet FN MINIMI. Den jsme zakončili během okolo Žatce.

První polovina úterý byla věnována překážkové dráze NATO na Floře a po obědě klasicky opomíjené radiostanici. Den jsme ukončili pohodově, tak abychom byli připraveni na samotný závod.

Memoriál den první:

                Odjezd v 8:00 směr PS Vršovice. Času na sbalení a ranní hygienu tedy byl dostatek. Před soutěžními družstvy byl dlouhý den.

                Střelnice ve Vršovicích nás přivítala nejen zalitá zlatým sluncem ale také záplavou zlatých hodností, kdy nejzářivější z nich, navíc lemovaná lipovými ratolestmi patřila veliteli 4. BRN brigádnímu generálovi Janu Štěpánkovi, který nám popřál hodně zábavy a zdaru při zápolení a zdůraznil, že tato soutěž není jen o umístění ale také o sbližování se s jinými útvary, tak aby byla rodina armády, co nevíce propojena a utužena společnými zážitky.

Program na střelnici byl rozdělen na dvě části. První částí byla střelecká příprava, která obsahovala jak střelby z pistole tak střelby z útočné pušky.

                Prvním stanovištěm byla stage „Escape from Prison“ kdy voják klečí s prsty propletenými za hlavou, respektive helmou, pistole leží před ním, rukojetí do leva (výhoda pro leváky J). Následně musí zasáhnout všech 7 terčů dvěma ranami v kleku, za pohybu a ve stoje a nakonec odtáhnout figurínu, po jejímž zasažení se přičítají trestné minuty - ne-li hodiny, reprezentující vězněného spolubojovníka, do výchozího postavení. Nejrychlejší voják to zvládl za 31s – bohužel to nebyl nikdo z nás.

Druhým stanovištěm byla stage, kterou bych pracovně nazval „Místnost“. Jednalo se o práci ve dvojici, kdy se na pracovišti nacházely 3 desky s dvěma otvory krytými „okenicemi“, přes které byla vedena palba na terče – do každého terče 2 rány. Na konci dráhy se nacházela místnost, kdy bylo nutné zasáhnout dvěma ranami cíl, který nám byl odhalen při startu disciplíny. Tady bylo ověřeno v praxi, že na dva metry, při střelbě na malý cíl je nutno brát na vědomí rozdíl mezi záměrnou a výstřelnou – musím říct, že tedy bohužel až tady.

Třetí stanoviště bylo také ve dvojici. Pistole. Dva členové družstva stojí před plentou a napnutě očekávají, co se bude dít. Ve dvou zásobnících se netrpělivě leskne 15 nábojů 9x19mm Luger. Plenta padá, ozývají se výstřely. Zmatené pohledy létají z leva doprava a hledají svůj cíl. Po chvíli střelba ustane. Střelba na foto terče. Naše poprvé. 3 typy terčů a u každého se mění to, co drží

– prázdné ruce, svítilna, kleště, revolver, deštník, nůž. Celkově tedy 18 možností. To, co vypadá nebezpečně, nemusí být a naopak – třeba jako pohledná blondýnka svírající v ruce revolver.

                Čtvrtým stanovištěm byla „dráha“ sestavená z překážek, které byly samotnými fireboxy, rozuměj prostor, ze kterého se střílí  – hromada pneumatik, kterou bylo potřeba zalehnout a nedotknout se země. Žebřík, nutno podotknout, že vratký. Deska s otvorem, přes který byla vedena palba a nakonec šikmá plocha, ze které bylo potřeba nespadnout. Palba byla vedena na poppery. Po jednom. Jakmile první závodník na první „překážce“ zasáhne terč, tak vybíhá následující. Po zasažení posledního terče na poslední překážce posledním závodníkem se celé družstvo přesunuje tryskem, pokud možno bez pneumatiky, zpět do výchozího postavení.

                V odpolední části nás prověřily další 4 disciplíny. Tentokrát již beze zbraně.

                Hod granátem (gumovým) nám naproti očekávání ukázal, že nelze vycházet z předpokladu, že průměrný Čech umí hodit kamenem a bude se třeba této dovednosti více věnovat.

                Následovalo určování vzdálenosti dominantních prvků krajiny ve výhledu jako katedrála v Lounech, Blšanský vrch a jiné.

                Další disciplínou bylo plnění zásobníků na čas ve formě štafety. Pistole i útočná puška. První naplní, nabije zbraň, druhý vyprázdní, nabije zbraň a poslední vyprázdní a následně naplní zásobník a pošle zase směrem k prvnímu. I přes původní skepsi jsme se v této disciplíně umístili někde v polovině.

                Po všech osmi disciplínách nás čekala úprava výstroje, plnění batohů  a následně jejich převažování. Cílovou hmotností bylo krásných 20kg + voda. Důvod byl prostý, následovala všemi oblíbená disciplína a to pochod se zátěží. Před pochodem nám byly dány souřadnice, do průchozího bodu v Postoloprtech. Po zahřátí se na provozní teplotu jsme v Postoloprtech dostali další souřadnice, kterými jsme byli dovedeni do vesničky Selibice, kde jsme byli očekáváni dalším úkolem tentokrát povahy zdravotnické přípravy a po jeho splnění se již naše kroky ubíraly směrem k důvěrně známé bráně VÚ 1824 v Žatci. Půlnoční příchod na 3. místě zvěstoval nejen poměrně rychlé tempo pochodu ale i to, že bude relativně dost času na odpočinek.

Memoriál den druhý:

                Nástup na Floře v 6:30. Vstává se ztěžka a dvacetikilový batůžek tomu taky moc nepřidává. Čekají nás 4 stanoviště rozdílné povahy.

                Prvním je manipulace se zbraní a řízení člověka. Kdy jeden z dvojice má na očích neprůhledné brýle a v ohraničené ploše, za přešlap jsou trestné minuty, sbírá pořadatelem rozházené části útočné pušky. Samozřejmostí je navádění toho z dvojice, který brýle nemá. Po předání součástí se role otočí. Brýle jsou tedy nasazeny druhému závodníkovi a ten má za úkol útočnou pušku složit. Opět jen za slovního doprovodu kolegy ve zbrani.

                Po krátkém  přesunu následuje dráha NATO. Full gear. 2x20kg batoh. V družstvu. Bude to legrace. A taky byla. Dráha byla pokořena beze ztráty květinky. Pravděpodobně jsme ji dokončili nejrychleji. To je ale jedno, protože se počítá celkový čas všech disciplín.

Další fyzickou disciplínou je zábavná dráha. Oproti předpokladu není zábavná pro závodníky ale pro pořadatele a instruktory, kteří na úporně závodící vojáky dohlížejí a kontrolují správnost provedení dílčích částí, kterými byly běh, rozborka FN MINIMI, „kačáky“, rozborka-sborka BREN, „žabáky“, rozborka-sborka pistole, trocha plazení, angličáky a nakonec rak se závěrem do příjemného kopečka. Další člen týmu vybíhal, jakmile se ten před ním dostal k BRENu.

                Následoval přesun na topografii. Kde došlo zase na špatný předpoklad – a to, že průměrný Čech topografii uvaří levou zadní. Neuvaří.

                Nevadí. Popruhy zařezávající se do ramen značí přesun do prostoru Pereč. Únava už je znát, členové družstva se moc nepotí, ale já to zvládám za všechny čtyři - už potím druhý bazének potu.

                Prvním stanovištěm je minomet. S malou penalizací zvládáme zahřívací přípravnou sestavu přískoků a plazení a i samotný hlavní úkol – transport minometu.

                Druhým stanovištěm jsou miny. Nutno podotknout, že oblíbeným. Kompletujeme miny. A už se plazíme trávou vpřed. 4 rozmístit s ohledem na postup domnělého nepřítele a 2 zakopat. Další bazének potu naplněn. Odstranění přepravní pojistky. Plazení zpět. A disciplína dokončena v nejlepším čase.

                Chemická se nám nemohla vyhnout. Naštěstí před námi bylo družstvo a byla možnost si v parném poledni oddychnout. Úkol byl jasný. Překonat zamořenou oblast se vším, co jsme si na stanoviště přinesli, nasazenou plynovou maskou, čtyřmi pneumatikami a třemi deskami a háčkem na provázku. Předchozí výčet napověděl, že se nikdo nesmí dotknout země a prkna jsou umístěna na pneumatikách. Spolupráce v týmu zafungovala na jedničku.

                Závěrečnou disciplínou byla spojovací příprava a průzkum. Naladit vysílačky. Naplížit se na místo zapamatovat si, co nejvíce předmětů a odeslat vysílačkou. Jednoduché? I této části se budeme muset věnovat.

                Batohy na záda, a co nejrychleji směr Flora. Nohy bolí, ramena a záda taky. Ovádi koušou. Konec, co by kamenem dohodil - 2km. Klobáska, nealkoholické pivo. Oddych.

Dva velice intenzivní dny stály za to. Na prvním místě se umístil domácí tým našich profesionálních kolegů. Na 2. a 3. místě se umístily týmy z UNOB a my v konkurenci 11 profesionálních na krásném 5. místě.

                Chtěl bych tímto článkem poděkovat celému organizačnímu týmu, za krásně připravený závod, ze kterého jsme si odnesli určitě více než bolavá ramena, odřenou kůži a kousance od ovádů. Ostatním týmům za skvělou soutěžní atmosféru a přátelského ducha.

                Samozřejmě bychom to nedokázali sami a jako náhradník a podpora ať už mentální nebo materiální neuvěřitelně pomohl por. David M. díky kterému jsme nezahynuli na křeče a případnou dehydrataci. Také nás po celé cvičení doprovázel jako starostlivá matka při první cestě svého syna do školy.

                Speciální poděkování patří nadrotmistru Marku W., který nás, ač už s námi formálně vlastně nemá nic společného, doprovázel oba soutěžní dny a svými gesty plnými beznaděje typu rozhazování rukama a oči v sloup, ano Máro, i přes brýle to jde vidět, dodával motivaci do dalšího pokračování závodu. Navíc trefným a okamžitým vyhodnocením nás směřoval do dalšího ročníku, který bude určitě ještě úspěšnější.

V Ostravě 21.6.2022

Desátník Miroslav M.