V roce 2005 byl 41. mechanizovanému praporu propůjčen historický název „gen. Josefa MALÉHO“.
Brig. gen. i. m. Josef Malý se narodil 3.2.1893 v obci Radlovice, okr. Stříbro. Po vystudování gymnázia v Praze–Smíchově začal v roce 1911 navštěvovat právnickou fakultu pražské univerzity. Vzhledem k vyhlášení mobilizace studium ale nedokončil a místo toho byl jako tzv. jednoroční dobrovolník povolán k pěšímu pluku 102 do Benešova. Po absolvování školy na důstojníky v záloze odešel v lednu 1915 ve funkci velitele čety na srbskou frontu. Následně byl přeložen na východní frontu, kde byl při bojích v Karpatech v březnu 1915 zraněn. Na ruské bojiště se vrátil v srpnu 1915, ale již koncem září se dostal do zajetí. V květnu 1916 se v zajateckém táboře v Jekatěrinburgu přihlásil do čs. legií a v červenci 1916 nastoupil jako střelec u 5. čs. střeleckého pluku v Borispolu. U pluku prošel různými funkcemi, od velitele čety, přes velitele půlroty a zástupce velitele roty, až po velitele výzvědné roty. V září 1918 se stal podporučíkem, v lednu 1919 poručíkem a do Československa se vrátil v červenci 1920 v hodnosti kapitána, kterou získal v lednu 1920.
Po repatriační dovolené nastoupil ve funkci velitele roty službu u pěšího pluku 5 v Praze. Následně se v červnu 1921 stal velitelem Hradní stráže a od listopadu 1924 studoval na Válečné škole v Praze v jejím V. ročníku „Krále Petara I. Osvoboditele“. Hodnosti štábního kapitána dosáhl v roce 1922. Po ukončení studia byl převeden do stavovské skupiny důstojníků generálního štábu a v září 1926 nastoupil na štáb 4. divize do Hradce Králové jako přednosta zpravodajského oddělení. Během výkonu uvedené funkce byl v březnu až dubnu 1927 dočasně přidělen skupině „B“ 4. (etapního) oddělení Hlavního štábu čs. branné moci. V říjnu 1927 byl trvale přemístěn k hlavnímu štábu, přičemž nejprve vykonával funkci přednosty výcvikové skupiny 5. (školského a výcvikového) oddělení a od října 1930 zastupoval přednostu oddělení. Hodnosti majora dosáhl v prosinci 1927 a podplukovníka v červenci 1929. Pro získání potřebné vojskové praxe byl od září 1932 na jeden rok vyslán velet I. praporu pěšího pluku 5 v Praze. V září 1933 nastoupil službu u VKPR a v červenci téhož roku byl povýšen do hodnosti plukovníka. V září 1935 následovalo přemístění k 2. oddělení Hlavního štábu čs. branné moci a vyslání ve funkci vojenského atašé do Bělehradu s akreditací pro Řecko a Albánii. Do Československa se vrátil počátkem června 1938. Nejprve zastával funkci zástupce velitele pěšího pluku 4 v Hradci Králové, ale již v srpnu 1938 byl postaven do čela pěšího pluku 48 v Jaroměři. Službu v čs. armádě ukončil po německé okupaci českých zemí a následném rozpuštění čs. armády v létě 1939.
Plukovník Malý se ihned po okupaci zapojil do protinacistického odbojového hnutí a podílel se na činnosti vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa v Jaroměři, Hradci Králové a Praze. Po zatčení první garnitury jejich vedoucích představitelů se stal členem nového pražského ústředního vedení. Pro svoji rozsáhlou a dlouhodobou odbojovou činnost byl koncem června 1941 zatčen gestapem a uvězněn ve věznici v Praze na Pankráci. Po nástupu nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl společně s dalšími vysokými představiteli odboje odsouzen stanným soudem k trestu smrti a popraven 1.10.1941 v Praze–Ruzyni. Zásluhy plk. gšt. Josefa Malého v boji za osvobození Československa ocenil 19.2.1947 prezident republiky Dr. E. Beneš jeho povýšením do hodnosti brig. gen. i. m. s účinností od 1.5.1941 a již v říjnu 1945 udělením Čs. válečného kříže 1939 i. m. Kromě toho již během své vojenské služby Josef Malý získal celou řadu našich i zahraničních vyznamenání: Čs. válečný kříž 1918, Čs. řád Sokola s meči, Čs. revoluční medaile, Čs. medaile Vítězství, ruský Řád sv. Stanislava IV. stupně s meči a mašlí, Řád jugoslávské koruny III. stupně, jugoslávský Řád Bílého orla III., IV. a V. stupně, důstojnický stupeň Řádu rumunské hvězdy se stuhou za vojenské zásluhy a řecký Řád Jiřího I., II. a III. stupně.
