Červnové vojenské cvičení roty AZ 41. mpr

Jakožto jeden z mnoha, jsem se nemohl dočkat prvního týdne v červnu, kdy bylo naplánováno další vojenské cvičení záložáků ze 41. mechanizovaného praporu. Bohužel trochu hektické balení, poslední úpravy výstroje a dokupování nezbytností na poslední chvíli mi přinesly napínavé okamžiky již před samotným cvičením. Příště se musím polepšit . Vše se naštěstí stihlo a v neděli jsem tak mohl odložit svůj civilní život doma do skříně, kde jinak po zbytek roku tráví čas právě ten vojenský, rozloučit se svými blízkými a vyrazit směr kasárna Žatec.

Začátek cvičení proběhl tradičně v pondělí ranním nástupem, rychlou prezencí, následující povinnou lékařskou prohlídkou a dofasování výstroje. Od této chvíle se cvičení začíná pozvolna rozjíždět, po lékařské prohlídce pokračujeme zvolna pořadovou přípravou, po obědě nafasujeme zbraně ve zbrojním skladu a jde se takzvaně sušit. Cvičí se manipulace se zbraní, bezpečnostní stereotyp, střelecké postoje, odstraňování závad, přechody z primární na sekundární zbraň, (ÚP Bren, Pi vz. 82), bojové a taktické přebití. Malá skupinka určená k výcviku střelby z KBVP Pandur měla vyhrazené 2 hodiny na procvičení ovládání zbraňové stanice RCWS 30 na simulátorech, kde si oprášili své dovednosti a připravili se tak na ostré střelby. K večeru naskakujeme na tatry a vyrážíme na cestu k Doupovským horám.

Druhý den nás čeká přesun do prostoru střelnice, kde budeme celý den až do noci. Na pořadu dne je hod granátem a ostré střelby včetně nočních. Střelby s námi absolvuje i štáb našeho útvaru o což je vše zajímavější a na nás klade i vyšší nároky. Střídáme se na třech stanovištích, a to střelba na papírové terče, kde požíváme obě zbraně a cvičíme zejména přechody z hlavní na záložní zbraň. Střelba na poppery, zde se ve velmi rychlém sledu mění polohy střelce a vzdálenosti jednotlivých terčů. Jako třetí je stanoviště hodu ručním granátem, které bylo obzvlášť zajímavé. Většina z nás házela granátem URG 86 vůbec poprvé a hodit ho bez možnosti krytu v pořádně hlubokém okopu je opravdu zážitek. V pozdním odpoledni, po odházení a odstřílení jednotlivých úloh, nastal čas na trochu teorie a lehké přezkoušení našich vědomostí, následně CLS (Combat Life Saver) dělají osvětu jednotlivých družstev ve zdravotní přípravě. K večeru jsme už opět stály na palebné čáře s nabitými stopovkami a připravovali se na odstřílení nočních úloh. Pozdě v noci jsme se pak přesunuli do srubu, tady nás čekala poslední noc pod střechou, tedy alespoň její zbytek.

Ráno nás na jeden den opustily dvě menší skupinky vojáků. První skupinka byla ta, jež byla určena na výcvik střelby z KBVP Pandur. Vše byli vojáci, kteří již v minulosti absolvovali kompletní výcvik na pozici střelec – operátor RCWS 30. Tito vojáci se přesunuli na střelnici Žďár, kde se ostré střelby odehrály. Nejprve bylo potřeba připravit KBVP ke střelbám, a tak proběhla rektifikace zbraní a následně i nabíjení. Připraveny byly ostré a redukované náboje do kanónu. Munice bylo opravdu dostatek. Na všech bylo znát, že již nějakou dobu neměli možnost cvičit s KBVP, ale co se naučili, se všem poměrně brzo vrátilo a požadované úkoly splnili. Střílelo se nejdříve z 30 mm kanonu MK44 na terč představující BVP na vzdálenost cca 800 – 900 metrů a poté z kulometu na terč představující střelce s PTŘS a následně na skupinu pěchoty. Pevně věříme, že na dalších cvičeních bude opět možnost pracovat na schopnostech v ovládání RCWS 30. Určitě by příslušníkům AZ prospělo i procvičování spolupráce se sednutého roje a KBVP, snad příště bude další možnost tyto dovednosti prohlubovat. Druhá skupina se přesunula do hlavního města Prahy na ocenění zaměstnavatelů Náčelníkem Generálního Štábu Armády České republiky, kde jsme měli poměrně hojné zastoupení. Vojáci tak mohli prezentovat lepšící se vztahy zaměstnavatelů vůči aktivním zálohám. My ostatní jsme se po vlastní ose přesunuli o pár kilometrů dál po výcvikového prostoru, kde jsme okamžitě zaujali obrané pozice. Dnes se cvičí budování obrany, takže po rozmístění a zaujetí obraných pozic, rozdělení palebných sektorů, určení orientačních bodu a směru postup nepřítele, mohla konečně začít nejoblíbenější činnost vojáka, a to budování okopů. Hotovostní zbraně hlídají hlavní směr postupu nepřítele, takže lopatku do ruky a směle do díla. Kořeny, spousty kamení, a hlavně žhnoucí slunce nám práci moc neusnadňuje, nakonec i přes pár ztrát na lopatkách, které nevydržely naše nasazení, máme všichni vykopáno a zamaskováno. Noc již standartě spíme venku.

Po krásné a teplé noci nás čekalo ještě teplejší ráno a sním několika kilometrový pochod s plnou polní. Jakmile se dorazilo do cíle, byli jsme opět rozděleni na tři skupiny. Příslušníkům minometky byla přivezena tatra s minomety, a tak je čekal den plný krás manipulace s touto zbraní, příprava k boji, zaměřování, nácvik střelby, odstranění závad, naložení a přesun na další pozici. Druhá skupina, v níž byla moje maličkost, měla „refresh“ zdravotní přípravy CLS (Combat Life Saver). Zopakovali jsme si své vědomosti, dozvěděli se novinky a změny v tomto oboru, seznámili se s novými pomůckami, trendy v jejich používání a dali si trochu tělocviku proti únavě. Třetí skupina cvičila šest základních drilů, a že se do toho pustila s vervou sobě vlastní, bylo opravdu slyšet na značnou vzdálenost. S cvičnými náboji je prostě výcvik o poznání zajímavější a hlasitější. Odpoledne nás pak zasáhla bouřka s přívalovým deštěm, ačkoliv se všichni snažili na tu chvilku schovat, jak nejlépe mohly, většina byla dost slušně promočená. Ti, co měli o něco víc štěstí nebo šikovnosti a povedlo se jim zůstat v relativně suchém stavu, se stejně promáčeli následným odpoledním drilováním a nácviky reakce na silného a slabého protivníka. Večer jsme se po četách nasunuli do „Platoon Harbour“ a začali budovat nocleh, když v tom jsme byly nastřelení, okamžik poté přichází rozkaz k ústupu po předem určené únikové cestě… Vše rychle našlapat do batohu a o pár vteřin později všichni pelášíme skrz křoví po ústupové cestě. Zbytek noci je až na menší bouřku klidný.

Probouzíme se do mlhavého rána, jestli bude pršet nebo ne, nikdo netuší, takže goráče do pohotovosti, sbalit přístřešek a jdeme pokračovat, nácvik reakce na silného a slabého protivníka, dělostřelecký přepad, nebo nástřel ostřelovačem nám dává víc než dost příležitostí věnovat se další velmi oblíbené kratochvíli vojáka, a to sběru klíšťat . Postupně nabalujeme procvičování dalších a dalších dovedností, například určování pozice nepřítele, prohledávání místa zteče a nepřátelských vojáků. Sluníčko přes den rozpustilo mraky, díky tomu se naskytla příležitost pořádně uschnout, o to však jsou jednotlivé nácviky náročnější. Bohužel nás tentokrát neminuli zranění některých vojáků, ale i s tím musíme počítat, může se kdykoliv něco stát. Kluci však vše berou sportovně a už nyní se těší na příští cvičení. K večerním hodinám jsme nahodili batohy na záda a pod taktickým námětem jsme se přesunuli o pár kilometrů na další pozici, kde se jednotlivé čety nasunuli opět do „Platoon Harbour“.

Další den se nesl v duchu pozorování pozic nepřítele, takže batohy na záda a pokračujeme o kus dál na vhodnější místo. Jednotlivé družstva si našli vhodné pozice, pár set metrů od budoucích pozorovatelen, ve skrytu hustých trnkových keřů, kde jsme prakticky neviditelní ze všech směrů. Zde jsme složili batohy a vyrazili budovat pozorovatelnu. Po vybudování pozorovacího stanoviště, určení orientačních bodu a sledovaného prostoru, odhad vzdáleností a přípravě dokumentů pro zpravodajce, nastupuje první dvojice pozorovatelů, kteří jsou v přesně stanovených časových intervalech střídání, aby si všichni vyzkoušeli nenápadné nasunutí, pozorování a odsun z pozorovatelny. Vše, co pozorujeme si pečlivě zaznamenáváme, ať už se jedná o pohyb pěších osob, kolové techniky či zvěře. Instruktoři prochází celou oblast různými směry a snaží se odhalit jednotlivé pozorovatelny, což se jim v některých případech daří, u jiných už tak úspěšní nejsou. Po ukončení pozorování se celá rota shromáždila na určeném místě, kde následovalo vyhodnocení pozorování a jeho zápisu, vybudovaných pozorovatelen a postupu družstev při výměně jednotlivých pozorovatelů. Následoval přesun do prostoru Tureč, kde nás naložila technika, a my vyrazili na cestu k Žatci. Večer proběhl klasicky čištěním a údržbou zbraní, nakonec jsme zbraně vrátili do zbrojního skladu a mohli se přesunout na ubikace s tolik vytouženou sprchou.

Konec cvičení byl standardní, trocha teorie, lékařská prohlídka a nástup s vyhodnocením cvičení. Pro ty, kdo měl zájem také kafíčko a dortík v místní cukrárně.

Osobně jsem si cvičení opětovně užil, načerpal spoustu vědomostí, zkušeností a strávil čas se super lidmi. Chtěl bych tímto poděkovat všem instruktorům a velícím zodpovědných za náš výcvik a jejich neutuchající snahu do nás nacpat maximum vědomostí a svých zkušeností za tak krátký čas.

Desátník M.P. s přispěním četaře J.N.