- 1.12.2019
Jak je poslední roky tradicí, konec listopadu patří vyvrcholení výcviku ve formě bojových střeleb, v tomto případě bojových střeleb družstva. Pondělní ráno nás přivítalo, pro tuto roční dobu typickým, deštěm, což dodalo zaměstnání z pořadové přípravy tu správnou atmosféru a nám dalo tušit co nás čeká za počasí po zbytek týdne.
Po „pořadovce“, lékařské prohlídce, obědě, dovystrojení a výdeji zbraní (kde na nás trochu netypicky čekaly i RPG-7) jsme se přesunuli do VVP Hradiště, tedy na Doupov. Vzhledem k brzkému soumraku se střelecká příprava omezila hlavně na základy s tím, že se ráno, za světla, dokončí. Po nafasování jídla ve formě BDP a pár drobností navíc jsme se odebrali na místo nocování, kde jsme klasicky zaujali platoon harbour, ale s „uvolněným“ režimem, tedy červené světlo a redukované hlídky. Tu jedinou noc se vyčistila obloha a my mohli usínat s výhledem na Doupovské hvězdné nebe.
Výhled na hvězdy z minulé noci znamenal, že jsme se probudili do zmrzlého lesa, což také znamenalo, že alespoň chvíli nebude bahno. Podle slibu z minulého dne jsme dokončili střeleckou přípravu, která je nutná, aby byli všichni na stejné „stránce“, co se týče manipulace se zbraní a kvůli zopakování všech patřičností se zbraní, hlavně pro nováčky. Součástí toho byla také instruktáž pro pancéřovníky, neb střelba z RPG-7 bude součástí bojových střeleb. Zbytek dne probíhal nácvik útoku družstva na bunkr a kontrola sladěnosti družstev, jak to před „boskami“ bývá. Při blížícím se večeru nás čekal finální krok, a to výdej bojového rozkazu na plastickém stole. Naším úkolem bylo vymodelovat terén operačního prostoru tak, aby nám velitel družstva mohl nastínit svůj plán a seznámit nás se všemi náležitostmi našeho úkolu. Pak už nás čekalo obligátní nasunutí do místa rozmístění mimo boj, tedy místa odpočinku.
Kvůli přesunu na PS Plešivec nás čekalo brzké vstávání a přesun Tatrou ve tmě a mlze, která od té doby začala být všudypřítomná do konce výcviku. První dorazivší začali hned pytlovat hlínu, aby byl bunkr, na který budeme útočit, co nejvěrohodnější. I po rozednění byla díky mlze snížená viditelnost a začátek střeleb musel být odsunut na příznivější hodinu. Velitelé družstev se tedy ujmuli teoretické přípravy v tématech, která jim přišla pro dané družstvo nejpalčivější, třeba i kvůli chybám minulý den. Dopolední počasí se umoudřilo sice jen trochu, ale střelby už dovolovalo. Každé družstvo absolvovalo vlastní přípravu na boj, nasunutí do pozic, dobytí bunkru a následné zaujetí obrany. Vrcholem byl příjezd nepřátelského vozidla, jenž muselo být zlikvidováno dobře mířenou ranou z RPG. V pozdním odpoledni jsme se přesunuli nazpět do našeho nocoviště, absolvovali večeři a naplno si „užívali“ všech kratochvílí spaní venku při pozdním podzimu.
Poslední den vyvedení jsme se ráno sešli v očekávání nějakého nestandardního programu a toho jsme se také dočkali. Instruktor v lese vytyčil perimetr, kam rozmístil různé věci vojenského rázu a my hráli hru „co do lesa nepatří“. Díky typickým maskovacím vlastnostem vojenského materiálu, a velikosti perimetru (kam samozřejmě nebylo možné vstupovat) to nebylo úplně jednoduché. Další a poslední venkovní část cvičení byla věnována oblíbené vojenské činnosti v lese – maskování. A nejen tomu, ale také plížení a komplexnímu využití znalostí pohybu v lese. Instruktor, velitel roty a jeho zástupce si našli místo v lese a naším úkolem bylo se k nim připlížit co nejblíže. Míra úspěšnosti byla různá, ale ve většině vojáků zvítězila soutěživost a vydali ze sebe to nejlepší. Poté nás čekal přesun do kasáren, převléknutí do suchého a naše oblíbené čištění zbraní. Je už naší tradicí, že při čištění děláme malé intermezzo – pizzu na oslavu konce stravy z BDP. Po půlnoci jsou dokonale vyčištěné a patřičně zkontrolované zbraně vráceny do skladu. Ráno už jen výstupní prohlídka a nástup, při kterém pronesl velitel a instruktor pár slov ke zhodnocení, byli pochváleni ti, kteří si to zasloužili a probral se plán cvičení na příští rok, na který se všichni náležitě těšíme.
Desátník Z.K.
Fotogalerie
