Velitel praporu

Podplukovník Stanislav Kočica zahájil svou vojenskou kariéru studiem na Vysoké vojenské škole ve Vyškově v roce 1999. Po ukončení studií následovala služba u 73. tankového praporu v Přáslavicích, kde v průběhu více než osmi let zastával funkce jak štábní, tak i velitelské. Velení mechanizované roty předal svému nástupci v roce 2013, když změnil místo služby a stal se zástupcem náčelníka štábu 74. lehkého motorizovaného praporu v Bučovicích. Začátkem roku 2016 byl povýšen na náčelníka oddělení plánování štábu 7. mechanizované brigády v Hranicích, kde sloužil dva roky. K 74. lehkému motorizovanému praporu se vrátil v lednu 2018 ve funkci zástupce velitele praporu. Od 1. března 2019 velí 41. mechanizovanému praporu v Žatci, kde ve funkci velitele praporu nahradil podplukovníka Jiřího Líbala.

Podplukovník Stanislav Kočica za svou kariéru absolvoval mimo jiné zahraniční studium ve Spojených státech amerických a dvě zahraniční operace na území Iráku a Afghánistánu. Hovoří rusky a anglicky.

1. kdy a kde jste vstoupil do armády a co pro vás bylo hlavní motivací pro vstup?

Do armády jsem vstoupil 1. 8. 1999 jako student Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově. Hlavní motivací pro mě byly zajímavé možnosti, které AČR nabízela (nové odbornosti po vstupu České republiky do NATO, snaha vyzkoušet něco nového, zahraniční operace, stabilita práce apod.).

2. měl jste, nebo máte v rodině vojáka z povolání?

Ano, můj dědeček sloužil v ČSLA. Neřekl bych, že přímo ovlivnil můj vstup do AČR, ale spíše s odstupem porovnávám možnosti současné a dřívější armády.

3. nakolik se vaše současné zařazení liší od vašich ambicí při vstupu do armády, chtěl jste být jednou velitelem bojového praporu? Pokud ano, naplňuje Vás tato funkce?

Mé ambice se změnily po nástupu k 73. tpr (pozn.: 73. tankový prapor „Hanácký“ s posádkou v Přáslavicích) tím, že jsem nastoupil k bojovému praporu a dost mě také ovlivnil přístup tehdejších velitelů. Tyto atributy vedly k tomu, že jsem se postupně začal formovat více do velitelské linie než odborné, a tím vznikla i snaha stát se velitelem bojového praporu.

Každá funkce má své pro a proti, ale já si ji vybral a vykonávat ji chci. Tudíž mne funkce naplňuje, byť je z mé strany pořád co zlepšovat a čelím stále novým výzvám.

4. co z pozice velitele praporu vnímáte jako největší přínos, popřípadě výzvu v profesním a osobním životě?

Největším přínosem pro mne jsou nabyté zkušenosti, neboť mám širokou škálu povinností, a tím se i neustále vzdělávám. Výzvou pro mne je udržet si důvěru svých vojáků a být praporem, který je připraven nasadit své síly a prostředky do jakékoliv akce.

5. v průběhu vaší kariéry jste jistě absolvoval řadu zahraničních aktivit – kde jste byl služebně nejdál od domova a na jak dlouho to bylo? (v případě ZO jak vnímáte jejich roli v rámci AČR a co je podle Vašeho názoru jejich největším přínosem?)

Nejdále od domova jsem byl v rámci zahraničního kurzu v USA, kde jsem působil po dobu 8 měsíců.

V případě zahraničních operací to bylo v Iráku či Afghánistánu. Jejich roli z pozice vojáka AČR vnímám jako velmi důležitou část své kariéry. Jednak z důvodu ověření si svých znalostí a dovedností z běžného výcviku a dále nabytí zkušeností, které nasazením v zahraniční operaci voják získá.

6. průběh služby profesionálního vojáka často doprovází zařazení na služebním místě, které přímo nesouvisí s vystudovanou odborností, nebo hůř nesouvisí s osobními ambicemi ve vztahu k průběhu služby – je ve vašem profesním životopisu něco, co byste s klidným svědomím označil jako “zbytečnou zkušenost”, resp. něco, co byste pro výkon současné funkce úplně nepotřeboval zažít a naopak něco, co byste dnes uvítal “mít za sebou”?

Postupně jsem prošel funkcemi na praporu i na velitelství brigády a zpětně mohu říct, že všechny mi daly zkušenosti, ze kterých mohu čerpat při řešení různých problémů či situací v současně zastávané funkci velitele praporu.

7. kde je místo, kterému říkáte domov a jak často se vám ve vztahu k výkonu zastávané funkce daří být “doma”?

Trávím zcela logicky spoustu času zde v Žatci, domov je to zde po pracovní stránce a rozhodně mou snahou je, abychom zde do jisté míry i jako rodina vystupovali. Co se týká mé manželky a dětí, tak ty na mne čekají ve Vyškově, kde žiju a snažím se zbylý čas věnovat jim a rodinným potřebám.

8. jaké pěstujete koníčky a kolik času vám na ně zbývá?

Své záliby mám spojené převážně s pohybem a cestováním. Mimo aktivity, které jsou z mého pohledu základ pro působení u bojového praporu jako je běh a posilování, tak rozhodně neodmítnu výzvu v tenise, či volejbale nebo cyklistice.

9. mohl byste, pokud to není příliš osobní, zmínit vaše nejpříjemnější a nejméně příjemné zkušenosti vaší kariéry?

Jsem rád, že se mně v rámci své kariéry vybaví více příjemných chvil než těch nepříjemných. Ale z těch nejhorších je to určitě ztráta kamarádů v zahraniční operaci a pocit, že s tím nemohu nic udělat a už se s nimi nikdy nesetkám.

10. máte něco jako “MUST HAVE LIST”, tedy cíle, kterých chcete ve své kariéře ještě dosáhnout?

Zvládnout funkci velitele praporu se ctí a co nejvíce se naučit od svého nadřízeného a připravit se tak na následující funkci, ať je jakákoliv.